Základní charakteristika města

Město Dobřany se řadí mezi nejstarší historická sídla na Plzeňsku. Okolní dobrá půda a voda dala jméno Dobřanům, obyvatelům původní osady existující již před první písemnou zprávou z roku 1243, kdy patřil samostatný dobřanský statek Záviši z Dobřan. Jeho syn Jan z Dobřan proměnil dřívější osadu před rokem 1259 v poddanské městečko s tržním centrem pro široké okolí. K právům města náleželo vedle trhů a opevnění i vaření piva (1378) a samospráva. Míra samosprávy a práv měšťanů byla určována privilegiemi, výsadami dávanými měšťanům vrchností a panovníkem.

Barokní architektura se v Dobřanech projevuje až po roce 1700, a to zejména za přítomnosti proboštů chotěšovského kláštera, Andrease Fabriciuse a Dominika Peterky,kdy bylo město barokně přestavěno.Ve druhé polovině 19.stol. se město počalo rychle měnit a dosavadní zemědělské a řemeslné městečko se stalo průmyslovým střediskem, dostalo nový ráz. Byl zde dostatek pracovních sil pro průmyslové okolí,zpracování kaolínu a hornictví. Městské zastupitelstvo v červnu 1993 rozhodlo o připojení se k Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. Byly vybudovány nové inženýrské sítě, plynofikace kotelen ,rozšíření ČOV, rekonstrukce památek, nový dům s pečovatelskou službou bytová výstavba a další. Město dostalo novou podobu, stalo se krásnějším a 
z hlediska turistického ruchu i zajímavějším.

Území katastru Dobřan je součástí Plzeňské pánve a geologicky náleží Dobřansko k mladšímu prahornímu útvaru, huronskému, útvaru kamenouhelnému, který přechází do útvaru pernského a diluviu s aluviem. Útvar prahorní je tu zastoupen šedými, zelenavými a načervenalými břidlicemi, které na vrstvách značně zohýbaných a rozrušených vynikají východně, severovýchodně a severně od Dobřan. Jsou prostoupeny mocnými slojemi křemenitých břidlic a na Vysoké tvoří skalnaté hřbety s hnízdy buližníku. Prahorní břidlice jsou místy proniknuty vyvřelými zelenokameny, diabasy a žulou.

Útvar kamenouhelný je jižním výběžkem Plzeňské pánve. Východní hranici tohoto výběžku tvoří obloukovitá čára, vedená od Lhoty směrem k Chlumčanům a jižně k Dnešicům. Kromě kamenného uhlí obsahuje hlavně pískovce, slepence a šedé i červené břidlice. V tomto útvaru, který se jeví jako přechod k útvaru permskému, je uloženo velké množství živcových pískovců, které zvětráváním dávají výborný kaolín. Největší ložiska kaolínu jsou jižně od Dobřan a severně od města. Nejspodnější vrstvy pískovce a šedé břidlice hlinité obsahují místy velmi mocné vrstvy kamenného uhlí. Vrchní vrstvy uhelné jsou velmi kvalitní, hodící se k dalšímu zpracování a obsahují mnoho otisků nejen rostlin, ale i zvířat, jako obratlovců, stonožek, pavouků a jiných.

Diluvium je zastoupeno místy, zvláště směrem k Vrabině, velkými ložisky naplavené hlíny a štěrku, ve kterých se vyskytují málo uchované kosti tehdejších zvířat (mamuta, rinocera aj.). Činností řek a rybníků se tvoří neustále nové a nové náplavy.

Dobřany leží na 49. stupni 39. minutě severní šířky a 13.stupni 16. minutě východní délky podle Granwiche, 10 km na jihozápadě od Plzně, nadmořská výška je 324 m. Rozkládají se na pravém břehu řeky Radbuzy v údolí, posazeny jsou do zeleného rámce okolí s řadou zalesněných vrchů. Lučinatá rovina přechází na levém břehu Radbuzy v pahorkatinu. Severně od Dobřan vyniká pískovcová Martinská stěna a Kamínek 366 m. Na východě se vypíná Šlovický vrch 427 m a Vysoká 522 m, na jihovýchodě Chlumčanský vrch 414 m a na jihozápadě Křížový vrch 485 m. Nadmořská výška Radbuzy je u Vstiše 324 m a v Dobřanech 318 m. Z pravého břehu Radbuza přijímá v Dobřanské oblasti Dnešický potok, který vzniká u Přestavlk, jižně od Vstiše protéká rybníkem Kastelovým a ústí u Vstiše. Pod psychiatrickou léčebnou ústí potok Kotinka, který teče z lesa u Chlumčan podél železniční trati a protéká rybníky Horní a Dolní Kotinkou. V Dobřanech ústí do Radbuzy potok Vysoká, vytékající z lesa Vysoká.